-
Podle jejich funkcí lze tepelné stabilizátory rozdělit do tří kategorií:
Hlavní tepelné stabilizátory (např. soli olova, kovová mýdla, organické sloučeniny cínu)
Pomocné tepelné stabilizátory (např. epoxidy, fosfity, polyoly)
Směsné stabilizátory (kombinace hlavních a pomocných stabilizátorů)
-
I. Hlavní tepelné stabilizátory
-
Mezi ně patří především soli olova, kovové soli mastných kyselin a organické sloučeniny cínu.
1. Olovnaté soli: Patří sem všechny soli olova kromě olovnatých mýdel, z nichž většina obsahuje oxid olovnatý (PbO). Stabilizátory olovnaté soli jsou nejběžněji používanými a nejúčinnějšími stabilizátory pro PVC, i když jsou nevhodné pro transparentní výrobky. soli olova jsou vysoce toxické, proto se postupně již nepoužívají.
2. Kovová mýdla: Jedná se především o soli kovů kombinované s mastnými kyselinami. Obecný vzorec je (RCOO)nM. Kromě reakce s HCl je jejich hlavní funkcí náhrada aktivních allylových atomů chloru. Kovová mýdla nabízejí obecnou stabilizaci, jsou průhledná a mohou být toxická nebo netoxická. Zřídka se používají samostatně a běžně se kombinují s jinými stabilizátory, hlavně ve výrobcích z měkčeného PVC.
3. Organotinové sloučeniny: Tyto sloučeniny mají obecný vzorec RmSnY4-m (kde R je alkylová skupina a Y je připojeno k Sn přes atom kyslíku nebo síry). Organocínové stabilizátory spadají do tří hlavních typů na základě skupiny Y: soli mastných kyselin, maleáty a thioláty. Organické sloučeniny cínu jsou vysoce účinné stabilizátory, vhodné pro transparentní produkty a dostupné v netoxických verzích. Jsou však poměrně drahé.
II. Pomocné tepelné stabilizátory
1.Epoxidové sloučeniny: V případě, že hledáte definici epoxidů, které jsou také označovány jako epoxidové sloučeniny, v průmyslovém jazyce slouží jako pomocné stabilizátory pro PVC. Zatímco soepoxidové sloučeniny také zlepšují tepelnou a povětrnostní odolnost hlavních stabilizátorů. Podle definice se epoxidy dělí na typ změkčovadla a typ pryskyřice. Pokud jde o typ změkčovadla, nejběžnější jsou epoxidovaný sojový olej, lněný olej, spolu s různými estery včetně butylu nebo oktylových z epoxidovaného stearátu. Pokud jde o typ pryskyřice, hlavními představiteli jsou epichlorhydrin bisfenol A epoxidová pryskyřice.
2. Fosfitové sloučeniny: Existuje několik druhů fosfitových sloučenin, které zahrnují trialkylfosfity, triarylfosfity, smíšené alkylarylfosfity, trithioalkylfosfity, difosfity, polymerní fosfity atd.
3.Organické fosfity: Organické fosfity používané jako rozkladače peroxidu, mají jedinečnou funkci a jsou technologicky vyspělými pomocnými antioxidanty v polyolefinech, syntetických kaučucích a komplexotvorných činidlech v PVC. V souladu s tím, v kombinaci se stabilizátory na bázi kovů, imobilizují kovové ionty, které jsou zodpovědné za katalytickou destrukci, čímž zvyšují povětrnostní a tepelnou stabilitu pvc.
4. Polyoly: Polyoly patří do třídy sloučenin, které jsou vícesytnými alkoholy a estery, které s větší pravděpodobností zlepšují tepelnou stabilitu pvc. V technických podmínkách mohou polyoly také zlepšit barevnou stálost PVC a pravděpodobně budou hrát roli při absorpci iontů nečistot, čímž se sníží katalytická degradace a vodivost. Mezi hlavní typy patří pentaerythritol, xylitol, mannitol a sorbitol
III. Kompozitní tepelné stabilizátory
Kompozitní stabilizátory pro PVC zahrnují běžné typy, jako je vápník-zinek, sůl olova, baryum-kadmium-zinek a kompozitní stabilizátory organického cínu.
Výhody kompozitních stabilizátorů: Jsou vysoce kompatibilní s pryskyřicemi, nabízejí dobrou průhlednost, odolávají srážení, snadno se dispergují, snadno se měří a poskytují vynikající zpracovatelský výkon.
Vývojové trendy tepelných stabilizátorů pro PVC materiály
Vývoj nízkotoxických a netoxických odrůd
Rozšíření vývoje organických stabilizátorů cínu
Aktivní sledování pokroku v organických pomocných tepelných stabilizátorech
